Penzion Salvatore

*Stiskne v ruce jeho krk.* Ale uděláš a rád. *Usměje se.* Nerada bych ti ublížila. *Řekne jen tak do prázdna.*

*zaksichtí se,když stiskne jeho krk *Tak tím si nejsem moc jistý*chytne obouma rukama tu její a začne jí od sebe odtahovat*možná by si měla přemýšlet,než něco řekneš

Myslím že by jsi měl přemýšlet nejdříve ty. *Ušklíbne se a ještě jednou mu pevně stiskne krk a pak ho od sebe odstrčí tak že Damon spadne na zem. Jen si odfrkne a sedne si zpět do křesla.*

*Když ho odstrčí,spadne na zem a hned se zvedne*Já neříkal,že bych ti nerad ublížil.*usměje se*Já proti tomu nic nemám

Taksi na to dávej bacha nebo ti příště ublížím. *Řekne vážně.*

Myslím že by byl rád jen za to kdybych ti zavřela na nějaký čas pusu. *Pokrčí rameny a pak se pousměje.*

A já myslím,že si až moc věříš*usměje se*Dlouho mě neviděl,třeba bude rád,že tady jsem.Vím,možná ze začátku tak rád nebude,ale nakonec to bude všechno dobrý*pokrčí rameny*

Myslím, že ty si až moc věříš. *Pokroutí jen hlavou.* V tvé přítomnosti to nikdy dobrý nebude. *Řekne vážně.*

*Vrácí se domů z lesa. Potřeboval nějakou tu krev do sebe dostat. Sice to nebylo, tak chutné, ale radši se zakousne do srnky než do člověka. Přijde před dveře a uslyší hlasy, trochu mírně nakloní hlavu ke dveřím a zaposlouchá se. Když uslyší Lexi. Zvedne se mu úsměv, ale když uslyší i Damona, tak se trochu zamračí. Otevře dokořan dveře a pomalým krokem vejde.* Lexi? *podívá se na ní a pak se koukne na Damona s udiveným objičejem. Lexi by tu celkem čekal, ale Damona. Toho neviděl roky a roky.* Damone?

*Otočí hlavu a koukne na Stefana*Stefane*usměje se*To je ale náhoda,zrovna jsme o tobě mluvily.*koukne na Lexi*Přišel,viděla jsi ho,tak sbohem*naznačí rukou,aby odešla*

Stefane.. *Řekne s úsměve na rtech když konečně přijde.* Co kdyby jsi vypadl už ty. *Zamračeně koukla na Damona.*

*trochu zamračeně se dívá z Damona na Lexi* Přestanete prosím? *spíš jím přísně poví, než aby se jich zeptal. Jde k Lexi a obejme jí* chyběla si mi Lexi

*Koukne na Lexi*Já tady bydlím,to ty jsi tady ten nevítaný host*řekne a jakmile jí Stefan obejme,zašklebí se*pro mě*dodá a otočí hlavu na druhou stranu,než jsou oni dva*

*Obejme Stefana.* I ty jsi mi chyběl Stefane. *Usměje se. Damonova rýpání si nevšímá raději.*

*Když uslyší Damona, tak si nad ním jen povzdychne a pak se podívá na Lexi.* Kde.. kde jsi byla celou tu dobu? *zeptá se jí s úsměvem na tváři a jasně jde vidět, že je štastný*

Ale tak různě po světě. *Usměje se.* Co ty , že ses vrátil sem ? *Zeptá se se zájmem.*

Jo tak...*poví pořád se stejným úsměvem* však víš. Chci znovu opakovat školu *trochu se zasměje když řekne slovo "škola"* Nechtěla by ses spíš někde projít? *zeptá se jí. Moc se mu nechce mluvit o věcech před Damonem.*

To je nápad*usměje se*jděte se projít,cestou zakousněte pár malých retrívrů a třeba se vám zlepší nálada*poslední dvě slova,řekne trochu otráveně*

Školu? *Řekne s údivem.* Jo to bychom mohli. Budu ráda, když odtud vypadneme. *Kývne na Stefana.* Buď rád že jdeme pryč a že nezakousnu já tebe. *Odfrkne.*

*Když začne mluvit Damon, tak se na něho podívá s vážným pohledem.* Vtipné, Damone. Vážně vtipné.. *pokroutí hlavou a pak se podívá zpátky na Lexi* Fajn tak jdeme.. *otočí se a jde zpátky k východu. Když uvidí Lexi jak se zase handrkuje s Damonem, tak znovu pokroutí hlavou a trochu zvýší hlas na Lexi, aby ho slyšela a nezaměřovala se jen na Damona.* Lex? *dívá se na ní a čeká až půjde*

To by jsi neudělala*zakroutí hlavou s úsměvem*nejsem srnka,pes,ani nic jinýho co běhá po lese..*Na vteřinu koukne na Stefana a hned zase na Lexi*

Ne ty jsi něco jako pijavice. *Pokroutí hlavou a pak se otočí na Stefana když na ní zavolá. Rozejde se za ním a vyjde před dům.*

Z té by ses moc nezasytila,to by ti stejně moc nepomohlo*řekne normálně,protože ví,že ho uslyší*

*Přijdou společně do penzionu a Stefan jí ukáže pokoj který bude její. Pak si dá sprchu a zaleze do postele kde za malou chvíli i usne.*