Penzion Salvatore

*Sleduje dění mezi Lexi a Enzou, když Lexi uteče a Enzo se za ní vydá, podívá se na Damona ve stejnou chvíli, kdy začne mluvit. Pousměje se a pokrčí rameny.* Tak to netuším. Ale podle všeho Klaus dostal co chtěl a Lexi je z toho vytočená stejně, jako byla na mě. *Rozhodí rukama.Zakroutí hlavou, aby si srovnala obratle a rozhlédne se kolem sebe.* Ale nevidím nic rozbitýho, tak to asi bylo klidnější, než se zdá podle jejich reakcí. *Koukne znovu na Damona a usměje se.* A já se tu válela v tvojí košili.

*Když se na něj otočí a křikne, u.r. se k ní přemístí. Pevně jí obejme a položí si její hlavu na rameno.* Nezlob se.... *Zašeptá a drží jí u sebe.*

*Po chvíli se odhodlá vylézt, když uslyší mnoho hlasů kolem sebe tělem mu projede mráz ale už nemůže covnout, u.r se přemístí před dům a ostře zaklepe na dveře.*

Jop,tak to by sedělo*kývne*Já jsem jim to říkal,že ho měli svázat a někam zavřít*vydechne a zavrtí hlavou.Během chvíle se usměje*Nikomu to nevadilo,ne?*pozvedne obočí*sotva někdo odešel,hned máme návštěvu?*rozejde se ke dveřím a jen je pootevře.Kdyby to byl Klaus,chce mít šanci,prásknout mu před nosem dveřma.Koukne na Trevora*přejete si??

Ehm. *Lehce si odkašle a podívá se letmo na Damona.* Mohu vidět Rose?, je to má nejbližší přítelkyně, jistě bydlí v tomhle sídle. *Nejistě přešlápne a rozhlédne se kolem sebe, pořád se snaží být ostražitý, v Mystic Falls nikdy není v bezpečí.*

Rose?*pozvedne obočí a otočí hlavu k obýváku*Rose,máš návštěvu!*křikne na ní,aby se popřípadě mohla rychle přemístít do jeho ložnice a vzít si něco na sebe,pokud by chtěla.Otočí hlavu zpět na Trevora a otevře víc dveře.Naznačí mu rukou,aby vešel dovnitř*

Díky. *Vydechne a opatrně projde kolem Damona. Za prahem se zastaví a otočí se na něj.* Ty jsi Damon Salvatore že? *Lehce cukne koutky do úsměvu a rukou si prohrábne vlasy.*

*Pevně se ho chytne.Slzy se jí roztečou.* Já se zlobím na sebe... *Řekne tiše mezi vzlyky.* Promiň... *Omluví se mu a nepouští ho.*

*Zasměje se.* No, jestli jim to vadilo, tak mají smůlu. *Uchichtne se a když někdo zaklepe, svraští čelo, bojí se, že se Klaus vrátil. Buď opatrný.. *Špitne.Když ale zaslechne Trevorův hlas, krve by se v ní nedořezal,když pak Damon zakřičí , že má návštěvu vykročí za nimi ke dveřím a úplně zapomene, že má jen jeho košili. Zůstane na Trevora zírat.* Trevore?!?! *Vydechne s úžasem.* Proboha co tu děláš?! *Nemá slov, jen na něj s úžasem zírá.*

Jop*kývne a zavře za ním dveře*To jsem tak slavný?*pozvedne obočí*A ty...*chtěl se zeptat na jméno,když v tom za nimi přišla Rose a jeho jméno prozradila*jsi Trevor*řekne spíše pro sebe*nechám vás tu o samotě*pousměje se na oba a vyběhne po schodech nahoru.Odejde do své ložnice*

*Přivine jí k sobě a hladí jí po vlasech.* Lásko.... *Špitne.* Proč na sebe? Neomlouvej se mi.... Miluju tě. *Políbí jí na spánek a nepouští jí z objetí.*

*Pousměje se na něj a přikývne, chce něco říct ale v tom jej vyruší Rose. Prudce se otočí a věnuje jí dlouhý pohled a upřímný úsměv.* Rose. *Šeptne její jméno a pak se letmo podívá na Damona.* Jsem ti zavázán, děkuji Damone. *Pousměje se na něj a znovu se podívá na Rose, je mnohem krásnější než dřív, udělá krok k ní a zastaví se.*

*Slyší jejich představování se, takže to neřeší, usměje se na Damona, když je nechá o samotě a zeširoka se usměje na Trevora.Když k ní udělá krok, rozběhne se,skočí mu kolem krku a obejme ho.* Trevore... *Špitne.* Já myslela, že už tě neuvidím. *Usměje se, když se ho pustí.* Co tady děláš??? Teď odtud odešel Klaus, zbláznil jsi se?

*Když na něj doslova skočí pevně jí obejme a rukou jí přejede po zádech.* Rose. *Pousměje se a dál jí drží v objetí.* Musel jsem se vrátit, vím Klaus mne může zabít, zradil jsem ho ale ty jsi přednější. Nemohl jsem býti dál bez své nejbližší. *Lehce se od ní odtáhne a pohladí jí po tváři.* Jsi krásná Rose.

Klaus teď má jiné starosti, takže doufejme, že si nás nebude všímat. Nezabil mě a to jsme se dnes potkali už dvakrát. *Usměje se na něj zářivě.* Nemůžu tomu uvěřit, opravdu jsi tady. *Pohladí ho po paži a trošku ho štípne,jestli se jí nezdá.* Krásná? Jsem pořád stejná, Trevore, nepřeháněj. *Zasměje se a mávne rukou.* Kde jsi vůbec byl, celou dobu? *Pokyne mu ke gauči, aby se mohli společně posadit.*

*Otočí pohled k němu.* Protože jsem to všechno neměla říkat... *Stále jí tečou slzy i když se je snaží zatlačit nazpět.* I já tebe, zlato. *Opře si hlavu zase o jeho rameno.*

Ale co jsi neměla říkat, krásko? *Je zmatený, neví, o čem Lexi teď mluví.* Už mi neplakej. *Pohladí jí po uslzené tváři a palcem jí setře slzu,která jí unikla z oka.* Všechno bude fajn. Slibuju. Zvládneme to, ano?

Hlavně že žiješ drahá Rose. *Pousměje se a když ho lehce štípne ušklíbne se.* Já nepřeháním, známe se už hodně století, proto mohu říct že jsi krásnější. *Když naznačí aby se posadil s úsměvem se rozejde ke gauči, posadí se na kraj a ruce složí na kolena.*

O Rose, o tom aby tobě zlomil vaz a tak... *Povzdychne si. Jen na něj přikývne a vážně se snaží přestat brečet.* Ano, zvládneme. *Přikývne souhlasně.*

Přežiju všechno, znáš mě. *Zasměje se lehce a posadí se s ním na pohovku. Zčervená, když jí lichotí.* Myslím, že tak moc jsem se nezměnila. Mám kratší a tmavší vlasy. Oči už zelenější mít nebudu a ztloustnou ani zhubnout nemůžu. Do výšky už taky nevyrostu. *Zavtipkuje.* Nemáš hlad ? Nebo žízeň? Nevím, jestli tady Damon něco má, ale domluvila bych se s ním a mohli bychom si dát společně večeři. Víš, nebydlím tady. Mám dům kousek od města. Stranou od lidí. Je to u lesa a je tam krásně. Ale tady mám Damona, takže... *Koukne na něj výmluvně a usměje se.* Tak mi vyprávěj o cestách.

Zlato... Rose si to k srdci nebere, je to hodná holka. A já chápu, proč jsi to řekla. Nikdo ti nemá nic za zlé, takže neplakej. Můžete si to s Rose vyříkat až budete spolu sami. *Mrkne na ní a pousměje se.* Tak vidíš. *Pohladí jí po vlasech a koukne jí do očí.* Dáš si panáka? Dva? Tři? Lahev? Grill, nebo doma?

*Když začne mluvit pozorně jí poslouchá, na její vtípky je zvyklí proto se vždycky jen ušklíbne.* Ach ano Rose, my upíří už jinačí nebudeme. *Povzdychne si a zavrtí hlavou.* Nedělej si starosti, jsem najezen dosti, před malou chvíli jsem se obohatil. *Polkne a zadívá se jí do očí.* Vedle Damona ti to svědčí, jsi mnohem veselejší než jsi bývala. *Stáhne pohled k zemi a povzdychne si.* Mé cesty nebyly příjemné, strach mne neustále tíží, při včerejším příjezdu jsem narazil na Katarinu, je pořád stejná a to jsem jí slepě miloval. *Pozvdychne si.*

*Přikývne na souhlas, že nepotřebuje jíst ani pít a usměje se.* Jsem šťastná. Miluju ho, ale pššt... *Přiloží si prst ke rtům.* ...aby si moc nemyslel. *Zasměje se a pak si povzdychne.* Trevore, je na čase si taky oddechnout a vypnout. Navrhuju navštívit společně s námi nějakou párty. Teď je to tady sice všelijaké, ale až na to bude vhodná doba, půjdeme si spolu zatancovat jako za starých dobrých časů. A neptám se tě, prostě ti to oznamuji a ty mě poslechneš. *Mrkne na něj pobaveně.* Ach, ano... Katarina... Všichni jí milovali a všichni na to doplatili. Promluv si o Katarině s Damonem,má s ní taky zkušenosti. Jako skoro všichni. *Zamračí se potom a vzpomene si, že má na sobě jenom tu Damonovu košili.* No to tě vítám pěkně oděná, jak tak koukám. *Zasměje se a stáhne si košili na kolena.*

*Koukne mu do očí.* Měli by jste mi za to naflákat, když jsem byla tak bezcitná... *Pousměje se, setře si slzy z tváře. * Láhev a kdekoliv kde mi budou nalévat dokud neodpadnu... *Pousměje se a ještě jednou obejme Enza.*

Zasloužíš si to. *Pousměje se a zavrtí hlavou.* Já nemohu Rose, není to bezpečné, Klaus, Katarina. *Povzdychne si.* Elijah, ten mne jistě nenechá žít. *Podívá se ji znova do očí a natáhne k jejímu obličeji ruku.* Bav se a vesel se se svým přítelem. *Pohladí jí jemně po tváří a pak svou ruku stáhne do klína.* Katarina vždy uměla využít toho jak se jí muži dvořili, Klaus a Elijah, bratři posedlí jednou dívkou stejně jako Damon a Stefan. *Pousměje se.*