Dům Rose a Trevora

Co chceš dělat v tomhle stavu?*koukne na ní a taky vstane ze židle.On sám moc dobře ví,jaké to je chtít a nemoct,protože stav to nedovolí*Mohl bych napsat Stefanovi o číslo na Klause.Vymyslel by se způsob,jak od něho získat krev.Je jasný,že být tady jen tak nemůžeme,ale nic velkýho dělat taky ne.Čím víc se snažíš něco dělat,tím hůř ti je.Vím o čem mluvím....Jinak se tu budeme muset hodně brzo zamknout.Protože budeme prahnout po krvi.A ten hlad je vážně velký..

Ne....ne....už mi radši nic neříkej.... *Zalijí se jí oči slzami a vyjde z kuchyně,opře se v obýváku o zed zády a zadívá se ke stropu.Sesune se zase po zdi na zem a položí si čelo na kolena.* Zkus napsat Stefanovi o to číslo....prosím...... *Hlesne potichu a plačtivě.Zaboří si ruce do vlasů a tahá si za ně.Začíná jí být šeredně zle.*

Fajn,napíšu mu*kývne.Sám zůstane zatím v kuchyni,ale je připraven kdykoliv zakročit.Ví,že Stefan o jeho kousnutá ví,tak mu to nemusí všechno v zprávě vypisovat.Vyndá z kapsy mobil a napíše Stefanovi zprávu*

kód:

Potřebuju číslo na Klause,je to nutný.Musím s ním mluvit,je to nutný!Protože se nemíním koukat na to,jak umírá Rose,takže piš..hned!

*odešle mu zprávu a mobil uklidí do kapsy*už jsem mu napsal.Bude to dobrý neboj*rozejde se za ní do toho obýváku a opře se o futra.Zadívá se na ní a vydechne*

Tak ať si pohne.... *Zaúpí zoufale a zase se vyškrábe na nohy.Zůstane chvíli opřená a pak se rozkašle.Když oddálí ruku od pusy,koukne na Damona.* Tohle......? *Podívá se na krev na svojí ruce.* Tohle je ono? *Upřesní svojí řečnickou otázku a projde kolem něj opileckým krokem do kuchyně.Vytáhne dva pytlíky s krví a jeden načne a nalije ho do sklenice.Napije se a než stačí polknout,začne všechnu krev kašlat na zem.Díky dávení padne na kolena,držíc se za břicho.*

Psal jsem,že mi ho má poslat hned,ale...*zarazí se,když začne kašlat krev.Kývne na její otázku a vydechne.Jestli že ona má přiznaky dřív jak on,znamená tohle pro něho,že on s tím taky hodně brzo začne a to se mu teď moc nehodí.Když se začne dávit,rozejde se rychlím krokem za ní a klekne si vedle ní.Hodí její dlouhý vlasy na její záda,aby to neschytali taky*bože Stefane,kde je to číslo*řekne pro sebe nahlas skrz zatnuté zuby,aby to Rose moc neslyšela.Navíc je na něho naštvaný,že pořád nepíše.Pohladí Rose po zádech.Bojí se toho,že to Stefan nestihne a on už nebude moct dělat nic*

Už.....už napsal? *Dostane ze sebe mezi dávením a vydechne,když se uklidní ten kašel,otře si pusu a opře se o něj unaveně bokem,když vedle ní klečí.Rukou se opírá o zem.Chtěla by se na něj otočit,když jí pohladí po zádech,ale nemůže.Pohladí ho po stehně.* Co ted??? *Zeptá se ho chraplavě.Nakonec zvedne hlavu a podívá se na něj.* Co přijde ted? *Znovu má v očích slzy.Nechápe,proč to na ní přišlo dřív,než na něj,když byl pokousaný dřív,než ona.*

Nope,ještě ne*zavrtí hlavou a vydechne,když se ho zeptá na další příznaky,vážně by si přál,aby ten Stefan odepsal a on jí nic nemusel říkat,protože by měl jistotu,že jí nic dalšího nečeká*halu...*zakašle trochu a taky vykašle krev.Vyplivne to do její louže krve a koukne na ní*halucinace*dopoví,co je čeká dál a vyndá z kapsy mobil.Zkontroluje,jestli už mu Stefan odepsal.Když odpověď nemá,mobil zase uklidí*

*Chytne ho za záda a jemně ho pohladí,když zakašle.* Lásko vydrž,prosím..... *Zašeptá.Vyvalí na něj oči a polkne,když řekne,že jí čekají halucinace.* To ne.....proboha.... *Chytne se za čelo a semkne rty.* Možná bych měla pryč.Zamknout se do pokoje....abys nebyl blízko mě.Nechci ti ublížit. *Hlesne smutně.*

Jsem v pohodě*šeptne a koukne na ní*Neublížíš mi.Ubráním se..*pousměje se na ní.Když mu konečně zapípá mobil,vyndá ho z kapsy a přečte si zprávu.Protočí nad tím oči*nenapsal ho.Chce přijít sem...*koukne na Rose*prý nám to všechno vysvětlí...Chceš ho tady??*On osobně by byl radši,aby mu Stefan nedělal chůvu,ale mohl by pomoct Rose,když jsou na tom oba bledě*

*Pousměje se na něj a zlehka mu stiskne ruku.* A co když neubráníš? *Hlesne.* Bože.....proč prostě nenapíše to číslo???? *Zamračí se a zvedne se ze země.* Ale at přijde,když už zdržuje......mohl by se hodit až........ty víš. *Pokrčí rameny a vezme mokrý hadr,kterým setře tu krev.Nicménně se jí znovu podlomí nohy a skončí na kolenou.* Dávám si hodinu,pak se killnu dobrovolně.

Já nevím proč ho nenapíše*zavrtí hlavou a když Rose povolí,napíše,kde jsou a odešle mu zprávu.Uklidí mobil a sleduje jí,jak uklízí tu krev.Vydechne do prázdna,když se jí podlomí kolena a ona zase skončí na zemi*Tohle neříkej...*polkne*Poslechneme si co nám řekne a popřípadě mu ten mobil z kapsy vezmu sám...A to číslo si opíšu.*pousměje se a pomalu se dostane na nohy.Aby byl rychle u dveří,až přijde Stefan.Už takhle dost zdržuje a nejlíp na tom není ani jeden z nich.Jde jim o čas.Za tohle by Stefanovi nejraději urval hlavu*

No no... hlavně se mi tu nepoperte. *Pousměje se a umyje si ruce od krve. Hadr rovnou hodí do koše se zhnuseným výrazem.Přehodí si vlasy přes rameno, kde nemá kousanec,takže je díky tričku s odhaleným ramenem vidět hned na první pohled. Hlavně teď, když se začíná zanicovat. Podívá se na něj a hne se jí žaludek.* Bylo v příznacích i zvracení? Páč já asi budu. *Přikryj si pusu dlaní a zavrtí hlavou. Tohle je opravdu hnus.Přejde pomalu do obýváku a sedne si na gauč. Opře se zády a zavře oči. teď teprve začíná mít pocit, že vážně umře.* Kdyby mi rodiče nutili tebe.... tenkrát.... tak bych se necukala a klidně bych si tě vzala.... *Řekne zničehonic. Není to halucinace, ale ani neví, proč to řekla. Prostě to z ní tak vypadlo.*

Toho se bát nemusíš*zavrtí hlavou a chytne se za židli*jop*odpoví na její otázku a sleduje jí,kam jde.Vydechne,když se zase přemístí do toho obýváku.Netuší,co tam pořád má,ale nijak to neřeší.Pousměje se,když řekne to o rodičích*Mě?*podiví se*proč?*zadívá se na dveře vedoucí do obýváku a čeká na její odpověď.Vážně by ho zajímalo,proč by si ho vzala.Hlavně proto,že byl často pryč.Neměl by na ní ani čas,ale to jí neříká*

*Narovná hlavu a zadívá se před sebe. Zamyslí se, proč by si ho vlastně vzala a namotá si pramen vlasů na prst. Chvíli mlčí a pozoruje konferenční stůl před sebou. Když se jí začne měnit před očima, rychle zavrtí hlavou.* Já nevím... Protože tě miluju.... Asi proto.... *Odpoví mu po nějaké době na otázku a odtrhne pohled od toho stolu.* Damone?? *Špitne, když se jí začne rozostřovat vidění.* Myslím, že bys mě měl někam zamknout... *Drží se křečovitě sedačky, jako by se chtěla udržet reality tím, že se bude něčeho pevně držet.* Hýbou se mi předměty..... *Dodá na vysvětlenou a kouká, jak se křeslo, po její pravé ruce šoupe někam dozadu.*

*Přijde k domu Rose a vydechne.Je mu jasné,že až tam vejde a jim začnou příznaky,bude mít co dělat,aby oba udržel v domě,než dostanou krev,aby je mohli vyléčit.Přejde ke dveřím a zaklepe na ně*

Opravdu dobrý důvod...*zavrtí hlavou a pousměje se.Rozejde se pomalu za ní,když mu řekne,že by jí měl zamknout*Proč?*zeptá se a jakmile dostane odpověď,zastaví se mezi dveřma do obýváku*proto bych tě měl zamykat?*pozvedne obočí a už si chce sednout k ní na zem,když někdo zaklepe*návštěva*řekne a místo sedání,se rozejde pomalu ke dveřím.Otevře dveře a hned se otočí,aby se mohl vrátit za Rose*To by mě zajímalo,jakou máš výmluvu.Proč si mi neposlal číslo na klause a zbytečně všechno komplikuješ..

Měl... *Podívá se na něj a pousměje se.Když zaslechne klepání, koukne na Damona a přikývne mu.* Kdyby to bylo chlupatý a zubatý, řekni mu, že už tu byli. *Pokusí se o vtip a opře se do gauče. Když slyší, co Damon říká Stefanovi, zavrtí hlavou a znovu shlédne svůj kousanec na rameni. Protočí se jí žaludek a než stihne jeden z nich přijít do obýváku, zmizí jak jen rychle může ke schodům do patra, kde se po čtyřech vydá nahoru a do koupelny, kde se vyzvrací. Chvilku tam zůstane a pak si vyčistí zuby. Když zahlédne svůj bledý odraz s kruhy pod očima, opláchne si obličej a otře se. Jakmile se jí ale obraz začne vlnit, rychle od zrcadla odejde a vyjde z koupelny. Opře se nahoře nad schody o zábradlí a podívá se na ty dva, když dojdou do obýváku.*

*Vejde dovnitř a zavře za sebou dveře*pomoc už je na cestě Damone.Bylo by zbytečný,abys mu volal.Stejně by ti nic nedal a ty to moc dobře víš....A kdyby,tak jen jednu dávku*vydechne a jde za ním do obýváku.Nechce mu přímo vyzradit,že volal Lexi,i když mu hrozně nerad lže.Nejraději by to řekl všechno a přímo,ale nechce riskovat,že by oba utekli a dělali něco sami.Jeho jediným cílem teď.Je udržet je oba co nejdéle v domě a pomoct jim,jak jen bude moct*

Pomoc už je na cestě?*otočí na něho hlavu a pozvedne obočí.Zašklebí se hned bolestí a tak hlavu srovná a vejde do obýváku.Zadívá se na místo,kde ještě před chvíli byla Rose.Když j tam nenajde,rozhlédne se po místnosti,kde je*Jop,dal by mi jednu dávku,ale aspoň by nešlo o život dvoum,ale jen jednomu.Svět by přišel jen o jednoho.Menší tragédie,než dva...*Polkne.Snaží se být kvůli Rose v pohodě,ale už to přestává zvládat.Začíná toho na něj být moc.Najednou mu přijde fajn,že je tam s nimi Stefan a pomůže Rose,kdyby jí bylo nejhůř.On sám už si to prožil a ví,co ho čeká.Rose tu smůlu zatím neměla.O to víc ho mrzí,že jí kousl vlkodlak a on jí nemůže dost pomoct,protože je na tom pomalu stejně jako ona*

*Zaslechne, co říká Stefan o pomoci a stejně jako Damon zvedne ze své ''rozhledny'' obočí. Musí dát ale Stefanovi za pravdu. Nad dalšími Damonovými slovy protočí oči a pomalu se rozejde ze schodů dolů.* Myslím,že to, co říkáš, je hloupost, Damone... Buď oba, nebo ani jeden... Sám jsi něco takového říkal... Pletu se? *Pronese, zatímco schází ty schody po maličkých krůčcích.* Ahoj, Stefane... *Pozdraví ho mile a když se před ní místo schodů otevře obrovská jáma, zarazí se a zůstane na to místo vyděšeně koukat.Pokusí se jí obejít okolo, ale zábradlí se změní v liány a tak uskočí a ''spadne do jámy''.Takže posledních asi sedm schodů seskočí. Lépe řečeno z nich sletí na zem.*

Damone přestaň říkat takové věci..*začne.Když na ně začne mluvit Rose,přestane mluvit a poslouchá,co říká*Ahoj*odpoví na její pozdrav a sleduje jí.Pozvedne obočí,když vidí,jak se pohybuje na těch schodechRose...*řekne její jméno a pak už jen vidí,jak letí z těch schodů.U.r se přemístí k těm schodům a sedne si do dřepu.Koukne na ní.Chtěl jí stihnout chytit,ale to se mu moc nepovedlo*Dobrý??*položí jí blbou otázku*

To bylo mířený ode mě na tebe.Nikdy jsem neřekl,že opak bych nebral*odpoví jí a víc na to neřekne.Vydechne,když se začne kutálet z těch schodů*Rose!*stihne jen vykřiknout její jméno.Za ní už to nestihne,protože ho Stefan předběhne.Rozejde se tedy pomalu za nimi s cílem,že by aspoň Stefanovi pomohl Rose dostat na nohy nebo do její ložnice na postel,aby si trochu odpočinula.Moc dobře ví,že by jí odpočinek jenom prospěl*

*Sice zaslechne ten sbor bratrů, kteří řeknou její jméno, ale to jí od pádu fakt nezachrání.Podepře se na loktech, když si k ní Stefan dřepne a podívá se na něj jak na Tatara.* Jo, dobrý.... Zkoušela jsem,jestli umím lítat. Měla jsem pocit,že mi narostly křídla, víš? *Zakření se. Teď je naprosto při smyslech, takže se pokusí o další vtip a koukne na Damona.Pokusí se sama dostat na nohy, ale znovu začne kašlat. Lehne si na břicho a chvíli kašle krev do dlaně.* Teď už to není dobrý.... *Dostane ze sebe s kašlem a vyhrabe se na kolena.* Potřebuju pomoct na nohy, kluci.... *Koukne na ně a otře si pusu do rukávu. Sama to nedokáže.*

Měl jsem na mysli,jestli sis něco neudělala*vydechne a když se začne pokoušet o to,aby se dostala na nohy,postaví se.Semkne rty,když začne kašlat krev.*Taky bych řekl,že to není dobrý..*ani nepočká na Damona a hned jí podá obě svoje ruce.pomůže jí dostat se na nohy.Během toho mu dojde,že by měl dát vědět Lexi,aby ho nehledala v Penziónu,protože teď už se odtamtud opravdu nemůže hnout,jinak by to dobře nedopadlo*

*Pousměje se nad tím,co řekla Stefanovi.Samotnému to moc vtipné nepřišlo,ale jako odpověď pro Stefana to bylo dokonalý.Zarazí se,když začne opět kašlat krev.Sklopí pohled,když jí na nohy pomůže Stefan.Čím víc se to blíží,tím hůř mu je i přesto,že je mu pořád ještě docela fajn.Už si to zažil.Ví,co ho čeká a nepřál by to ani největšímu nepříteli.Jenomže bohužel pro něho,to znovu zažít musí*Možná bys jí měl dostat do pokoje,aby si trochu odpočinula...*koukne na Stefa,když mu to říká*