Dům Rose a Trevora

No já nevím jestli jsem normální. *Pousměje se.* Těžkou noc i ráno ? *Koukne na Damona a čeká na nějaké vysvětlení.* Jojo pohlídám ti to tu i Damona, Rose. *Při jeho slovech tam jde slyšet trochu žárlivosti.*

Dlouhý příběh*řekne Masonovi místo vysvětlování.Když mu pak Rose položí ruku na záda,koukne na ní*snad*kývne a koukne na Masona,když řekne,že pohlídá i jeho.Zašklebí se*Nepotřebuju hlídat

Můžeš vyprávět, času mám dost. *Pokrčí rameny.* No jen pro jistot tě ohlídám, aby jsi Rose neutekl. *Napije se kávy.*

Abych jí neutekl??*pozvedne obočí*Mám pro tebe novinku.Nedrží mě tady kvůli výkupnému ani ničemu podobnému,takže můžu odejít kdykoliv*pousměje se a dopije kafe*

Ale chtěla by aby jsi na ní počkal. *Koukne na něj. Vůbec se mu ten chlap nelíbí. Připadá mu jako nějaký hajzlík.*

Já vím,byl jsem u toho,když to říkala*usměje se*ale vždycky může nastat nouze,kvůli který bych odsud musel odejít

No pokud máš potřebu odejít, tak odejdi. Násilím tě tu držet nehodlám. *Pokrčí rameny. Byl by docela rád kdyby už vypadl, ale nechce ho vyhánět kvůli Rose.*

To by se ti ani nepovedlo*usměje se*nemám dobrý den,takže bys to tak akorát schytal

Když myslíš. *Ušklíbne se.* Však v pohodě. Běž si nedržím tě. *Ukáže směrem ke dveřím.*

*usměje se*Nechceš mě tu,stačí to říct normálně*pokrčí rameny*stejně tu s tebou akorát ztrácím čas*vydechne a zvedne se ze židle.Odejde do vedlejší místnosti,kde si vezme ty roztrhané a špinavé věci a ještě dá hlavu mezi futra*vyřiď Rose,že jí rád zase někdy uvidím...A ty věci,že jí přinesu hned,jak to bude možné*hned jak to dořekne,přejde ke dveřím.Otevře je,naposledy koukne za sebe a pak vyjde ven.Rozejde se pryč od domu Rose*

Věci? *Řekne když za ním zaklapnou dveře. V hlavě mu běží několik verzí. O tom si ještě s Rose bude muset promluvit. * (Třeba mi to oplácí za tu Katherine.) *Přemýšlí o všech variantách.*

*Nechá se odvést k Rose domů. Cestou spíš přemýšlí, než by se měla ptát. Bojí se a neví, co bude teď dál. Když jsou konečně na místě, chvíli sedí a kouká. Pak promluví.* Rose, kdybych ti nenapsala a ty by jsi mi nedala svou krev, no já...Umřela bych? *Zeptá se a koukne na ní se strachem v očích. Je to asi blbá otázka, ale najednou jí to tak napadlo.* Promiň, asi melu blbosti. Neměla jsem se vůbec ptát. *Rychle to zamluví a začne vystupovat z auta.*

*Po příjezdu k domu a Ammině otázce se na ní podívá s poloúsměvem.* Já nevím Amm. Ta rána byla hluboká. Pravděpodoně jsi ztratila dost krve. Hayley tě měla dostat do nemocnice. *Kývne na ní a vystoupí z auta. Jde ke vchodovým dveřím a štrachá v kapse u tepláků klíče.* Důležité je, žes mi napsala a všechno je ok. Alespoň co se týče tebe. O Olivera se postaráme. Pojď dál. *Usměje se a otevře těžké dveře. Sundá ze sebe mikinu a skopne pantofle z nohou. Vklouzne do chlupatých, teplých bačkůrek a rozejde se do kuchyně.* Tak jsem doma!! *Zaheleká a mezi futry se zarazí, když vidí jen Masona.* Eeemmm....Damon už odešel? *Zeptá se ho a když dojde k němu, políbí ho, otočí se k Ammě.* Udělám ti kafe, posaď se. Amm-Mason, Masone-Amma. *Představí je.*

Jo Damon odešel před chvílí. *Kývne. Polibek Rose opětuje.* Těší mě, Mason. *Řekne jí s úsměvem na rtech. Chtěl by vyřešit toho Damona, ale před Amm to vytahovat nechce.* Zlato, koho jsi byla zachraňovat teď ? *Zeptá se zájmem.*

*Chápavě kývne.* Jasně, prostě někdo tam nahoře mě ochraňoval. Vlastně ani nevím, co to byl za nápad ti napsat. Prostě jsem potřebovala další kamarádku. *Pousměje se na ní a konečně vystoupí.* Dobře, věřím tomu. Protože kdybych nevěřila, ležela bych asi někde pod mostem nebo visela na stromě. *Nucenně se zasměje tomu špatnému vtipu.* Máš to tu hezké. *Řekne obdivně, když vejde dovnitř. Pak následuje Rose, když konečně pozná i toho úžasného Masona.* Taky mě těší. *Usměje se na něj a nechá ty dva, aby se spolu přivítali. Promluví, až když Mason pronese svou otázku o záchraně.* Ehm...byla zachraňovat mě. *Koukne se na něj omluvně.*

Děkuju. *Usměje se na Ammu za pochvalu domu. Připraví další kávu a dá jí na stůl. Pak si sedne k baru a unaveně se protáhne.Zamrká na Masona.* Přesně tak. Tentokrát jsem byla zachraňovat tady Amm. *Usměje se.* Ji a její kamarádku napadl upír. Je tu nějaká sekta nebo něco takového. Chytají a mučí vlkodlaky. Unesli Ammina přítele, Olivera. *Zvážní a sleduje Masona, něco jí na něm nesedí. Možná se s Damonem pohádali. Žárlí?* Proč Damon nepočkal až se vrátím?

A tak to jo. *Usměje se na Amm.* moment sekta co chytá vlkodlaky a mučí je? *Zeptá se jestli ty slova správně pobral. * Myslím že bych neměl vylézat z domu. *Dodá tišeji.* tvůj přítel je vlkodlak ? *Zeptá se Amm.* Říkal že nemá času nazbyt. *Odpoví Rose.*

*Někam si sedne.* Jo, byla jsem napadena. Bylo to strašné. *Otřese se.Připadá jí, že před Masonem se asi nemusí moc hlídat. Je to přece vlkodlak.* Jsou to šílenci. Prý vlkodlakům dělají příšerné věci. *Zatváří se nešťastně. Pak se koukne na Masona a kývne.* Jo, Oliver je vlkodlak. A bojím se, že mu ublíží a on se mi už nevrátí. *Povzdychne si. Sice myslí na ty šílenosti, ale něco jí tu nesedí. Jako by menší napětí mezi Masonem a Rose. A to nemusí být ani nadpřirozená osoba, aby to nepoznala.*

*Přikývne a podívá se na Masona.* Takže tady zůstaneš a ani se nehneš, dokud to nevyřeším. *Podívá se na něj vážně a pak pohladí Amm po rameni.* Bude to dobrý zlato. Něco vymyslíme. *Usměje se na ní povzbudivě.* Vůbec nejlepší by bylo, kdybych se tam vkradla sama. Olivera znám. Tobě můžou snadno ublížit. Jsi člověk. Navíc nemáš sporýšový náramek a podle toho, jak tě zřídil sporýš ani nepiješ. Ani nevíš o čem mluvím, že? *Podívá se na ní zamyšleně.Má zásoby sporýše v jednom ze sklípku.* V prvé řadě ti udělám náramek s přívěškem nebo přívěšek na řetízek. A aby tě už nikdy žádný upír nenapadl a nevysál, budeš pít vodu se sporýšem.

Rose, ty to řešit určitě nebudeš. Je to velice nebezpečné. *Koukne na ní starostlivě.* Nevěděl jsem že v MF je tolik vlkodlaků. *Koukne na Amm.* Neboj se on to přežije. *Řekne povzbudivě.* Půjdu s tebou, Rose. *Řekne po chvíli.* Budu něco jako návnada. *Dodá.*

*Sleduje ty dva.* Jo, jasně. Takže tady mám sedět a čekat? Tohle nezvládnu. To mě raději zabijte. *Útrpně se usměje pak se sekne, když mluví Rose o sporýši. Nechápavě se na ní koukne.* Cože? Co to má jako být? To vážně neznám. *Zakroutí nechápavě hlavou.* Já ani netušila, že něco jako vlkodlak nebo upír existuje. Znala jsem to jenom z pohádek a filmů. *Řekne a zahanbeně se na oba podívá.* Myslím, že je to blbost tam jít jen tak. Musí být jiná možnost. *Zapřemýšlí.*

*Podívá se na Masona nejdřív vyčítavě, že jí tam nechce půjčit a pak nechápavě zavrtí hlavou.* Návnada? Pomátl ses? *Zaklepe si na čelo.* Lásko ty se odtud ani nehneš dokud nebudou pryč. *Svraští obočí a pak se podívá na Ammu a chápavě pokývá hlavou.* Musí to pro tebe být hrozný šok. Ono to ve výsledku není tak hrozné. Potkáš různé typy upírů i vlkodlaků. Je to jako u lidí. Někdo je idiot a někdo je zase takový, že by se pro druhé rozdal. *Usměje se.* Jiná možnost? *Pokrčí rameny.* Vydržte tu. *Odběhne do sklepa pro sporýš, který vezme do kleští a donese ho zpátky do kuchyně. V jedné z misek se šperky vyštrachá starý medailonek a položí to před Masona.* Broučku, dostaň tu kytičku prosím do toho medailonu a dej ho Ammě. *Podívá se na Ammu.* To tě ochrání alespoň před ovlivněním.

Všichni vlkodlaci držíme při sobě, je to má povinnost mu pomoci. *Koukne na Rose.* Zlato, musím to udělat. *Dodá.Koukne na kytku co Rose donesla v kleštích. vzal si jí od ní a dal jí do medailonku.* Hotovo. *Usmál se na Amm.* Bude ti slušet. *Mrkl na ní a usmál se.*

*Pokrčí rameny.* Asi máš pravdu. Začínám si zvykat. *Řekne.* Akorát se bojím, co se dozvím dál. Že se třeba ve vodě prohánějí mořské panny nebo že po lese běhají jednorožci? *Začne se smát. Asi by jí nepřekvapilo už nic.* Ehm, Masone...Rose má pravdu. Ublíží ti. *Řekne opatrně. Sleduje, když Rose najednou odejde a přinese nějakou kytičku.* Co to je? *Zeptá se a než se jí dostane odpovědi, tak jí Mason podává medailon.*

*Vděčně se usměje na Masona, když zhotoví Ammě medailonek se sporýšem.* Nikam nepůjdeš. Slyšel jsi Ammu. *Pronese rázně a prohrábne si vlasy,pak se zasměje tomu, co říkala Amma.* O mořských pannách ani jednorožcích nic nevím, ale možná v budoucnu potkáš čarodějku . *Zasměje se.Pak si stoupne a přejde k ní.* Tohle je sporýš. Ukážu ti, co udělá upírovi, když se ho dotkne. *Vezme do ruky medailonek a nechá si popálit ruku, když už je bolest nesnesiteln a vyhrknou jí slzy,rychle ho pustí a rozdýchává to zády k nim.* Ubližuje nám. Stejně ta je pro vlkodlaky nebezpečný vlčí mor- oměj. Podobná bylinka. Mimochodem jí taky vlastním ve sklepě. *Významně se podívá na Masona a nevinně se usměje.* Upíři mohou toho,kdo nemá u sebe sporýš ani ho neužívá ovlivnit. Předvedu ti to. Chceš?