Dům Rose a Trevora

Oliver by mi taky pomohl , kdyby se o tom dozvěděl. *Koukne na obě. Když vídí že Rose vyhrknou slzy.*Zlato toto už nedělej. *Stoupne k ní a pohladí po rameni.*Plánuješ mě mučit nebo se mě bojíš? *Zeptá se s usměvem na rtech.*

*Tak nějak ze sebe vydá nucenný smích.* Čarodějky. No bezva. Už teď se nemůžu dočkat. *Řekne, ale vlastně jí to docela pobavilo.* Počkej, to nemusíš. *Sice si to nedokáže představit, ale názornou ukázku zrovna nepotřebuje. Ale řekne to docela pozdě, až když si Rose sama dobrovolně ubližuje. Zrovna u ní tohle vidí nerada.* Tohle jsem vážně nemusela vidět. Neubližuj si už, prosím. *Zakroutí nesouhlasně hlavou a hledá podporu i u Masona. Ten samozřejmě svou lásku ihned začne "obletovat". Usměje se. Začíná jím docela závidět. Kývne chápavě a trochu šokovaně, když se dozví i o obranně proti vlkodlakům. Chvíli přemýšlí, jestli by si i tohle neměla pořídit, ale nakonec to zavrhne.* Myslím, že to vidět nepotřebuji. Leda by si chtěla mučit svého přítele, jak teď před chvíli řekl. *Tomuhle se trochu pousměje.*

*Otočí se na Masona a usměje se na něj.* Jsem v pohodě. *Odpoví oběma a pokračuje směrem k Amm.* To jen abys věděla, jak to funguje. Žádný upír ti neublíží a když budeš pít roztok, s touhle kytičkou, nebude ti moct pít krev, okamžitě by ho popálila. Přesadím ti pár kytiček do květináče, budeš je mít doma vždy po ruce. *Usměje se na ní a obejme Masona.* Ale prdek, čeho bych se bála? To já jen tak. Víš co mi hrozí o půlnoci. *Zamrká na něj nevinně a vyskočí na špičky aby ho líbla na rty.Zakření se na Ammu tajuplně.* Leda bys mě nějak naštval. *Pak si sedne k Ammě.* Ukážu ti ovlivňování. Alespoň příště poznáš, když to na tebe bude někdo zkoušet. Nejdřív bez medailonku. *Odsune ho kousek dál a s upřeným pohledem do Amminých očí jí ovlivní aby jí vrazila facku. Jednak se Amma trošku vybije a jednak jí nic lepšího nenapadlo.*

Už si vážně neubližuj. *Koukne na ní vážně.* No jen se ochraňuj, jsem nebezpečný. *Zasměje se.* Budu si tedy dávat pozor, abych tě nenaštval. *Mrkne na ní a polibek jí opětuje.* Proč zrovna facku? *Koukne na Rose s pozvednutým obočím.*

*Jen přikyvuje a občas se ještě na něco zeptá, ale jsou už to jen zbytečné otázky.* Bezva. Takže si doma pořídím skleník a začnu pěstovat nějakou travičku. Bože, to zní fakt divně. *Zasměje se. Snaží se tu situaci i sem tam odlehčit.* Vy jste vážně vtipný pár. A "nekousejte" se tu pořád. Začnu mít z toho depresi. *Protočí oči a zasměje se. Ale je pravda, že je jí smutno a má nervy. Pak sleduje, co se Rose chystá udělat.* Ehm, ovlivňování? to je možné? *Zeptá se, ale zbytečně. Protože za pár vteřin udělá přesně to, co po ní Rose chce. Vrazí jí facku.* Ježiš, promiň. Já nevím, proč jsem to udělala. *Kouká na ní šokovaně, když je po ovlivnění.*

*Přikývne Masonovi na jeho starostlivé řeči a zasměje se Amminým poznámkám. Po její facce sebou zakymácí a tře si poraněnou tvář.* Ta sedla. *Zasměje se a zakření se na Masona.* Nic lepšího mě nenapadlo. *Rozhodí rukama.* V pořádku Amm, já tě k tomu ovlivněním donutila, teď si vezmi svůj medailonek. *Když ho Amma drží v rukou. Znovu se jí podívá do očí a ovlivní ji, aby jí dala facku znovu.* Vidíš? Máš u sebe sporýš. Ovlivnění nefunguje. *Usměje se a mrkne na ní.* Přesadím ti ten sporýš. Vydrž. *Odejde do sklepa, najde tam květináč a začne přesazovat dvě kytky sporýše Ammě do květináče. Vezme si pro jistotu gumové rukavice. Začíná jí být zle. Je unavená. Motá se jí hlava.*

Promiň Amm, už to dělat nebudem. *Zasměje se. Když dala Amm facku Rose. Jen koukal jak to sedlo.* Tak ta byla. *Pousmál se. * Zlato máš všechny zuby ? *Koukl na rose s úsměvem.*

*Přiřítil se s autem k domu Rose, na nic nečekal, vzal Gillian do náruče a běžel s ní do domu, rozrazil dveře a uviděl pohovku, na kterou Gill položil.* Rose!!!!!!!!! Rose!!!!!!!!!!!!!!! Pomoc!! *Křičel na celý dům se slzami v očích, padl k Gill na kolena.* Drž se, prosím. Vydrž pár vteřin. Prosím!! *Šeptal jí a držel jí za ruku.* Rose!!!!

*Vše viděla rozmazaně, jen siluety, ruka jí bezvládně padla z pohovky a ona přivřela oči ještě více, chtělo se jí tak spát, bolest jí už otepěla mozek a všechny smysly, nedostatek krve byl znát.*

*Kouká trochu nechápavě z jednoho na druhého.* To bylo vážně divné. Vůbec to nechápu. *Kroutí hlavou a ještě jednou se na Rose omluvně usměje.* Aha, takže když budu mít tohle... *Ukáže na svůj nový medailonek.* Tak mi upíři neublíží? *Snaží se to pochopit. Kývne, když se jí Rose nabídne, že jí dá ten sporýš. Usměje se na Masona, když na okamžik zůstanou sami.* Rose je fajn. *Neví, co by měla jiného říct a nechce, aby bylo ticho. Zaslechne auto a pak hlas. Na okamžik se jí zastaví srdce. Jako by se jí to jen zdálo. Koukne na Masona, jako by jí měl říct, jestli slyší dobře a pak vstane a doběhne za hlasem.* Olivere... *Ztratí hlas a není schopná se pohnout. Jen stojí a kouká, jako by byla ve snu.*

*Vyběhne do domu Rose Oliverovi za zády, zůstane stát mezi dveřmi. Sleduje jak Oliver klečí u Gillian a sveze se na kolena. Čeká až přijde ona záhadná Rose.*

*Když zaslechne auto, napřímí se. Zavrávorá, protože se jí zamotala hlava, v tu ránu slyší vyvolávat svoje jméno. Vyběhne schody do haly a vidí Olivera, neznámého kluka ve dveříh a na pohovce Gillian.* Proboha, Gill! Olivere! Co se stalo? *Nečeká na odpověď, přiběhne za Gillian a položí si její hlavu do klína.* Je slabá... Gill. *Promluví na ní, prokousne si zápěstí a přiloží jí ruku ústům.* Pij. Pořádně. Nešetři. *Mluví na ní a dívá se na Olivera, Ammu, Felixe a nemá slov.* Co je to?

*Jejím tělem projelo škubnutí* L..xi. *Dostala ze sebe poslední slovo. Neměla sílu pít, neměla už sílu na nic. Jenom tam ležela a poddávala se tomu nutkání, které jí hnalo dál a dál, až tam daleko od světa živých. Její tílko se dál barvilo od rudé krve, ale už necítila bolest. Naklonila hlavu a přes všechny věci a osoby, poznala Felixe. Naposledy... Koukala na něj svýma modrýma očima a její poslední myšlenka byla ta, aby se měl lépe než ona, aby byl šťastný, aby jednou vychovával děti, aby zůstal pořád jejím malým bratříčkem. V hlavě jí bleskly usmívající se tváře rodičů, Olivera, Jacksona... Stalo se to v pár vteřinách. Zápěstí u svých úst nevnímala, jen stále koukala na bratra. Její hrudník se naposledy lehce zvedl a vydechla naposled. Její výraz se změnil v prázdný, ale v její špinavé a unavené tváři bylo ještě něco; štěstí, které hledala tolik let. Zůstala tam ležet, bezvládně, bez tepu, ale zemřela s pocitem, že jsou všichni její blízcí u ní. S pocitem, že je vše tak, jak byla dávno napsané do knihy osudu.*

*Otočil se překvapeně na Amm, když jí tam viděl.* Amm? Co tu...? *Nedořekl, cítil, jak Gillian slábne. Díval se prosebně Rose do obličeje. Tiskl Rose ruku, viděl, jak se dívá na Felixe, ohlédl se přes rameno. Felix se upřeně díval na ní. Otočil se k Gillian.* Prosím. Gill. Bojuj. Bojuj!!! *Vykřikne s bolestí a po tvářích se mu začnou kutálet slzy. Vidí ten výraz v Gillianině tváři.* Ne. Ne! NE!!!! *Vzal její hlavu do dlaní a tlačil Roseino zápěstí Gill do pusy v zoufalé snaze do ní dostat upíří krev, bylo mu jedno, že možná ubližuje Rose.* Grayová!!!! *Vzlykl a zhroutil se s pláčem na její zakrvácené břicho.*

*Sleduje co se děje v domě, když vidí že je konec. Začnou se mu tlačit slzy do očí i když tu ženu neznal. Podívá se na tělo Gill. Stoupl si k Rose. Jen mlčky tam stál se slzami v očích.*

*Je na jednu stranu ráda, že Olivera vidí v pořádku a živého. Ale pohled na polomrtvou Gill ji zase rozesmutní. Do očí se jí vkradou protivné slzy. Přijde k nim blíž. Sleduje, jak se Rose snaží zachránit Gill. Ale sama pozná, co se nejspíše brzy stane. Smrt už viděla tolikrát, že už to ani nepočítala. Ne, že by to s ní nic nedělala, ale dokázala si zachovat klid. Aspoň před ostatními a taky aby je uklidnila. Neví, co by měla dělat, aby to nějak nezhoršila. Automaticky ještě zkusí, jestli nenahmatá tep. Je to spíš ta profesní deformace a chce se stoprocentně přesvědčit. Rozvzlyká se naplno.* Je mi to líto... *Lehce se dotkne Oliverova ramene, aby věděl, že je tu s ním. Vlastně nic víc ani říkat nemusí. Ty pohledy... Ten smutek... Atmosféra toho všeho je nezvyklá. Tohle je ten nejhorší zážitek posledních pár dnů.*

*Klečí mezi dveřmi. Sleduje Rose, jak se snaží zachránit Gill, Olivera, který jí povzbuzuje a hledí Gillian do tváře. Když se na něj přes všechny ty lidi podívá, vidí a cítí ve výrazu její tváře, že slábne. Odchází. Rozvzlyká se. Vyhrabe se na nohy a vezme jí do náruče. Nechce aby na ní teď kdokoliv jiný sahal. Zhroutí se s ní v náruči kus od gauče a po Amminýh slovech, když jí zkontroluje puls se rozeštká.* Odpusť mi, Gill. Odpusť. Počkej tam na mě. *Dostává ze sebe mezi vzlyky. Tiskne jí k sobě a přitiskne svoje rty k jejímu čelu. Nemá sílu nic dalšího říkat, má sevřené hrdlo a z něj se derou jen vzlyky plné bolesti. Sedí s ní uprostřed sálu v tichu a přeje si vrátit čas.*

*Vidí, že Gill nemá sílu pít. Sleduje kam směřuje její pohled. Oči se jí zalijí slzami, když vidí zničeného Olivera, jak jí kroutí ruku do Gilliianiných úst, zatne zuby a z oka jí ukápne slza.* Olivere... Olivere. *Hlesne k němu. Zavrtí hlavou. Dávno slyšela, že její srdce přestalo bít, takže Ammina slova jen potvrdila kývutím hlavy. Když si Gill vzal Felix, vstala a schoulila se s pláčem do náruče Masonovi.* Nešlo to... *Zašeptá plačtivě do jeho ramene. Pochopí, že Felix a Gillian budou hodně blízcí. Očima sjede na Olivera, který s zatím doplazil k Felixovi a drží ho za ramena, kterými otřásají vzlyky. Podívá se na Ammu. Teď ji Oliver bude potřebovat.*

*Je celý od Gillianiny krve, když si jí Felix odnese stranou, chvíli jen civí do prázdna. Teď by nejradši něco rozmlátil, Amminy slova ho bodnou do srdce.* Bože.... *Hlesne, doplazí se Felixovi a drží ho za ramena zatímco ten vzlyká nad tělem své mrtvé sestry. Otočí se k Rose, Ammě a Masonovi. V očích mu žlutě zablýskne. Jde k Rose.* Mělas' jí pomoct. Věřil jsem ti!!! Přijel jsem za tebou abys jí zachránila!!!! *Zakřičí na ní se slzami v očích, otře si slzy z tváře hřbetem ruky a podívá se na svoje ruce, na kterých má její krev.* Proč jsi jí nepomohla?!?! Nesnášíš vlkodlaky? Jsi stejná jako ostatní Krvesajky!! Jsi bestie! *Zařve na ní a skočí po ní.*

*Obejme Rose a pohladí jí po vlasech.*Já vím. udělala jsi všechno co se dalo. *Pošeptá ji utěšujícím hlasem.Když jí to začne Oliver vyčítat tak se zamračí.* Rose jí chtěla pomoci! Tak jí tu neobviňuj, udělala vše co se dalo. *Řekne zvýšeným hlasem.* Není to pijavice ani bestie! *Postaví Rose za sebe a stoupne si před Olivera.*

*Sleduje, jak se všichni pomalu utápí v depresi. Sama by měla být silná, ale má pocit, že se taky za chvíli zhroutí. Chce obejmout Olivera, když se na ní otočí. Dokonce mu věnuje povzbudivý úsměv. I když, přes ty slzy to nevypadá moc pozitivně. Ale když začne vyšilovat, trochu ustoupí.* Olivere, klid. Rose přece za nic nemůže. Uklidni se, prosím! *Odvážně se zase přiblíží a chce ho nějak uklidnit. Mluví sice hlasitě a rázněji, než před tím. Ale pořád konejšivě. Očima hledá Masona, který by snad mohl pomoc. Naštěstí je v pozoru, takže se jí uleví. Nakonec, když se snaží skočit po Rose, ho chytne a začne ho odtahovat. Ikdyž její malinká síla oproti jeho se nevyrovná. Ale aspoň se snaží.* Prosím! Nechej toho! *Začne zase hlasitěji vzlykat.*

*Odtrhne pohled od Gill až v momentě, kdy Oliver začne šílet po Rose. Má s upíry zkušenosti. Rose mu přišla hned jiná. Je moc klidná. Hodná. Se slzami v očích vstane, má Gill v náruči.* Přestaň jí nadávat, hlupáku. *Pronese vyrovnaně k Oliverovi. Když vidí, že Amma i Mason mají situaci pod kontrolou, podívá se na Rose, krčící se u Masona.* Díky za snahu, Rose. Není to tvá vina. To já. *Sklopí oči i hlavu a vydá se ke dveřím. Neví kam půjde, ale musí někam uložit Gill. Musí napsat rodičům a musí jí pohřbít.* Musím se teď postarat o to, aby důstojně odešla. Vyprovodit jí. *Řekne směrem k lidem v domě. Odnese Gill do auta, položí ji na zadní sedačky a vytáhne mobil. Číslo domů už nevytočil hodně dlouho. Když se ve sluchátku ozve jeho matka, opět semu vtlačí slzy do očí. Řekne jí co se stalo, kde je najdou. Zavěsí a sedne si do auta. Přemýšlí co teď.*

*Objímá Masona, když jí začne Oliver nadávat a hulákat na ní, že za to může ona. Otočí se na něj s překvapením a bolestí v očích.* Olivere, já... Dělala jsem co jsem mohla. *Stiskne Masonovi paži a když po ní Oliver skočí, přikrčí se. Mason jí sice dostane za svoje záda, ale má strach o Ammu, která se ho pokouší zadržet. Vylekaně se chytne Masona za záda a sleduje zpoza jeho zad Ammu. Když promluví Felix, celý dům ztichne. Sleduje ho s vděkem v očích.* Mrzí mě to. *Podívá se na něj když Masonovi podleze pod ramenem a obejme ho zboku.* Se vším ti pomůžeme. *Kývne na něj a sleduje jak odchází z domu a vyřizuje si telefon. Díky upířímu sluchu všechno slyší.* Volal rodině. Pohřeb bude zítra. *Podívá se na ostatní nešťastně.*

*Možná by býval skočil po Masonovi. Chtěl pomstít Gillianinu smrt smrtí Rose, ale když se ho Amma dotkne a ozve se za ním Felix s Gill v náruči, podívá se na Ammu a klesne na kolena.* Omlouvám se... *Řekne a se studem sklopí hlavu.Neví, co ho to napadlo. Když pak Rose řekne, co udělal Felix, sedne si na paty a znovu začne plakat.* Řekněte mi, že se mi zdá noční můra a nic není skutečné.

*Když se Oliver omluví tak obejme nazpět Rose. Nic dál neříká, jen prostě hladí Rose a dá jí polibek do vlasů. Dál jí hladí po rameni.*