Náměstí MF

*Ucítí na sobě něčí oči tak se rozhlédne a všimne si Cartrea jak ho pozoruje, všimne si jak stává a jde k němu* Jo sem to já máš s tím problém?*řekne vlídným tónem* Popravdě sem ji potlkal až včera v Grillu. Je celkem fajn proč? *Když k němu natáhne Carter ruku tak svraští čelo po chvilce mu s rukou potře se* Já sem Kol

Omlouvám se. Jsem moc zvědavý. *Přizná a raději uhne pohledem.* Hádám, že jsem se ptal jen z nudy. *Přemýšlí nad tím, co pávě řekl a poté vytřeští oči.*Kol jako Kol Mikaelson? *Vyhrkne a poté se snaží tvářit normálně, ale je až moc překvapený.*

Nevadí a sedni si vedle mě, já ti nic neudělám *usměje se když on uhne pohledem* Tak hádat by ti šlo a co sem vypozoroval ty znáš zase jejího bratra *Nemůže si nevšimnout toho jak Carter ns něj vytřeštil oči* Ano sem to já v celé své kráse *řekne s úsměvem a všimne si jeho překvapení*

*Jak ho Kol pobídne sedne si vedle něj a zhluboka se nadechne.* Tvůj bratr je Klaus Mikaelson, že ano? *Zeptá se opatrně. Nemá nic proti Kolovi. Ten se zdá být naprosto normální, ale jeho otec ho varoval před Klausem, když jsem přijeli. Mluvil o špatných věcech a lidech a Klause patřil mezi ně. Carter to nikdy nepochopil, protože je tu tolik věcí, které o Mystic Falls ještě neví.*

Ano je proč? *otočí hlavu směrem k němu a obdaruje ho dlouhým pohledem. Po tomto pohledu se opře o opěradlo lavičky a trochu se protáhne* Ale nemysli si není to žádná výhra mít za bratra Klause *řekne trochu se zklamáním v hlase a po té se pousměje*

Můj otec o něm jednou mluvil. *Přizná upřímně. Opětuje Koluv pohled dokud se Kol nezačne protahovat.* Řekl o něm pár nepěkných věcí abych se přiznal. Nikdy jsem ho nepotkal a nemyslím že někdy chci. *Všimne si tónu Kolova hlasu a také se pousměje. Čím déle tu je, tím více mu připadá tohle město zvláštní.* Nepřijde ti tohle město zvláštní?

Aha co ti všechno o něm řekl?*poslouchá ho a souhlasně kývne* To že o něm řekl pár nepěkných věcí se nedivím a nedoporučuju ti ho potkat*na chvíli se zamyslí a z myšlení ho vytrhne Carterův hlas* Připadá poslední dobou až moc ale já už sem si na to jak si zvykl a tobě nejspíš doporučuju to samé. Zařaď se do davu lidí a moc z něj nevyčnívej

Táta dříve pracoval jako šerif a něco si na něj zjistil než jsme sem přijeli. Jen řekl, že to není zrovna ten nejlepší člověk, s kterým bych se měl bavit. *Poslouchá Kolovu radu a poté se trochu zamračí.* Myslím, že to bude jednoduché. A ty to takhle děláš? Snažíš se nevyčnívat?

Aha vždy je lepší si něco zjistit o nebezpečí v cizím městě *poslouchá ho a přitpm přemýšlí* Ano snažím ale moc mi to nepomáhá *řekne polohlasně a pokrčí rameny. Prohrábne si vlasy a trochu se zamyslí*

*Prochází se městem.Sleduje okolí a přemýšlí.Vzpomene si i na Klause a jejich dohodu.Povzdychne si.Dívá se pod nohy.*

Musím jít *řekne Carterovi a vstane. Dlouze se protáhne. Rozhlédne se a odejde. Má docely hlad a tak si řekl že se na jí i kdyby ho vidělo hromada lidí*

*Stále přemýšlí.Už dlouho Klause  neviděl a ani mu nevolal,tak nejspíš nic nepotřeboval. Povzdychne si,jde dál.Nijak moc nevnímá okolí.*

*Všimne so nějakého chlápka,který prochází kolem něho* *(Vypadá že je mimo to by mohla být snadná oběť)*pomyslí si a usměje se. Přiblíží se k němu, chytne ho pod krkem a zakousne se do něj. Jak ochutná jeho krev objeví se mu blažený výraz a začne pít*

*Najednou na sobě ucítí něčí ruce a než se vytrhne z myšlení,pak ostrou bolest na krku.Zasyčí bolestí.Nechá ho,hned mu do hlavy vnikne vzpomínka na to,jak ta upírka napadla Katie.Díky týhle myšlence má pocit,že tu není k ničemu a ani ,že ho na světe nic nedrží.Rozhodl se se nebránit.*

*Poslouchá jeho zasyčení od bolesti. Trochu ho štve že se jeho oběť nebrání ale je rád že se aspoň na jí. Jeho oběť má výbornou krev, kterou už tak dlouho o neochutnal. Kvůli Liv se včera ovládal, nechtěl ji ublížit ale teď tu není a proto pije dokuď může. Po několika minutách se odtrhne a otře si ústa od krve. Podívá se mu do očí a ovlivního a by na to zapomněl*

Nemusíš se snažit...nejdu ovlivnit... *Řekne a pokrčí rameny.Dá si ruku na krk.* Nemusíš mít strach,nikomu to neřeknu...*řekne na rovinu.*Kdo jsi?*zeptá se ho a trochu přimhouří oči.*

Nejdeš ovlivnit? Tak to teda budeš čaroděj*řekne si spíš sám pro sebe a poslouchá jeho další slova* To bych ti teda doporučoval jinak uvidíš*řekne vážným tónem* Mé jméno je Kol, Kol Mikaelson *řekne skoro pyšně ale v jeho hlase jde poznat i zklamání*

*Kývne hlavou na to s tim čarodějem.*Oh,další Mikaelson ve městě...*Řekne a pousměje se.*S tvým bratrem,Klausem už jsem mněl tu čest...*Řekne jen tak a prohldne si ho.*Proč to zklamání v hlase?*Zeptá se Kola.*

*Usměje se na to s tím dalším Mikaelsonem* Zvykej si, krpm tpho myslím že sme tady už všichni. Ty si s Klausem měl tu čest?*pozvedne obočí* Klause se radši vyhni není to typ na přátelství a to zklamání v mé hlase může za to Klaus

S Klausem mam dohodu...*Usměje se jedným koutkem úst.*Co udělal tak hroznýho,že lituješ za to,že jsi Mikaelson?*Zeptá se ho.*

*Překvapeně se na něj podívá* Dohodu jakou?*vyhrkne a čelá co mu odpoví* Co udělal tak hroznýho? Zabijí lidi, upíry jak naběžícím pásu a potom každý když lyší že si Mikaelson tak tě posuzuje pode toho co slyšel o Klausovi

*Ignoruje jeho otázku ohledně dohody.*No...Jo to s tim Klausem je pravda...*Kývne hlavou a ruku pomalu sputí podel těla.Cítí menší slabost,nedává to najevo.*Klaus je Klaus...*Nic víc k tomu neřekne a pokrčí rameny.*

To teda je a ty si na něj dávej bacha, protože i když máte dohodu tak tě jen využije a pak zabije*pokrčí rameny*Co já vím *poslouchá jeho další slova* Jo Klaus je prostě Klaus. On se už asi nikdy nezmění*řekne prostě jako kdyby se po něm žádalo aby se ne neměnil*

I kdyby to udělal...i kdyby mně zabil...už nemám pro co žít...*řekne a povzdychne si.*Byla tu jedna dívka...za kterou bych dal život...nechala mně...*řekne s kameným výrazem,aby Kol neviděl jeho emoce.Zase cítí tu bolest a píchání v srdci.Tak moc mu chybí.Zatřepe hlavou a dál už o ní nemluví.*Jak hádám nevíś co je to opravdu se zamilovat...*Zamumlá ke Kolovi.*Nevypadáš na typ co by se vázal...*Pokrčí rameny .*

Vždy je pro co žít to si pamatuj. Jak se ta holka jmenovala*zeptá se téměř okamžitě než Erik donmluvý. Zaujalo ho to* Sice tak nevypadám ale vím jaké to je, dokonce sem se i zamiloval *řekne prostým tónem hlasu a pozoruje ho*