Náměstí MF

*Trochu se ušklíbne nad tim,že to není těžké na něm poznat.*Dobře je jich trochu víc,ale to ti snad nevadí..*Povzdychne si.* Takže...*Nadechne se.* Uznáváš černou magii? Byl by jsi naštvaný kdybych umřel? Vadilo by ti hodně kdybych umřel? *Ptá se ho docela rychle.Je zvědaví,jakou odpověď dostane na tyhle otázky...jestli dostane odpověď..*

Neřekl bych,že černou magii uznávám,ale nic proti ní také nemám.Podlé mých informací je černá magie nebezpečná,tím pádem i pro všechny nebezpečnější.Což mě se líbí.Čím více je v ohrožení,tím lepší to je....ale*nadechne se*Proč by si měl umírat?Někdo ti vyhrožuje?

*Poslouchá h a sleduje při tom co něco říká.* Málem jsem zemřel...napadla mně jedna upírka...nejspíš byla be emocí...*Řekne.* A použil jsem černou magii a udělalo se mi tohle...*Řekne mu.* Ne...nevyhrožuje...neboj...*Řekne a vydechne.* Jsem v pořádku...*Je vyléčenej díky tomu,že ho vyléčila Katie.*

Chtěla tě zabít?Pokud tě jen kousla,není to nic s čím by sis ty a ta tvá magie neporadil*pokrčí rameny*ale pokud žádáš mé služby.Popiš mi jí a já si s ní promluvím*usměje se*A to,že používáš černou magii je dobré.Jsi o to nebezpečnější.Tedy,doufám,že jí umíš ovládat,abys nenapadl i mě.To by totiž moc dobře nedopadlo,ale to ti doufám dochází...

No a pak se mnou hodila na strom a ubližovala kamarádce...*Řekne.* Dobře...mohl by jsi s ní promluvit...*Řekne a popíše mu Nelu.* Já vím...ale nejsem v ní přeborník...*Zakroutí hlavou.* Neboj...pokusím se tě nenapadnout...*Lehce se usměje* Snad vím,jak to ovládat...*Šeptne si spíš pro sebe.*

Najdu si jí a promluvím s ní.Tedy,pokud neutekla z města*usměje se*To bych ti doporučoval.Ovládáš sice černou magii,ale ze mě si nepřítele udělat nechceš..*Zavrtí hlavou*Když jsme u té magie.Nechtěl by si jí trochu použít a třeba mi prozradit,kde se ta dívka nachází??*pozvedne obočí*Aby jsme to měli rychle za sebou...Však víš,hodně práce,málo času.*usměje se*

Snad neutekla z města...*Řekne a mírně se usměje.* Já vím...neboj zvládam to...*Kývne nejistě hlavou.*Dobře...udělam kouzlo...*Začne odříkávat vyhledávací kouzlo,místama mu proběhnou černé žilky po obličeji,když to dořekne,tak otevře oči a koukne na Klause.*Viděl jsem lavičku,hroby a opuštěné místo...nejspíš je někde na hřbitově...*Řekne a žilky mu zmiznou.*

Snad ne,jinak bych si s ní nemohl popovídat..*Usměje se a kývne na to,že Erik zkusí vyhledávací kouzlo.Dá ruce za záda a čeká,kdy tu dívku najde,aby za ní mohl jít*Skvělé*šeptne s úsměvem na rtech*Půjdu tedy za ní,aby mi neutekla*Dá ruce podél těla*Zatím Eriku*rozloučí se s ním a zmizí na hřbitov za Nelou*

Dobře...*Trochu se usměje a dívá se jak odchází.*Zatím Klausi...*Stojí tam a zapřemýšlí.Posadí se na lavičku.*

*Dojde s Katie až na náměstí. Tam jí položí na lavičku. Koukne na ni, venku je zima nemůže jí tu takhle nechat. Dřepne si k ní a poklepe ji na tváře, aby jí probudil.* Slečno.. *Řekne trochu nahlas.*

*Během toho,co jí Finn zachraňoval se mu jen slabě zamlela v náručí.Potom co jí položí na lavičku a poklepe na tváře,zatímco na ní promluví pootevře unaveně oči.Rychle zamrka,když uvidí Finna a vystřelí do sedu.Je pořád v kalhotkách a tričku od krve * Kde to....Kde to jsem???Kdo jste???Rose????Co je s Rose??? *Pokládá mu zmateně otázky a přitáhne si kolena pod bradu.Je jí dost zima.Nedůvěřivě si Finna měří,ačkoliv právě on jí zachránil od Klause.Nemá mobil.* Můj mobil....Tom....

*Stoupne si, když se probere.* Jsme na náměstí.. Jsem Finn, bratr Klause... Nevím co by s ní bylo, žádnou Rose jsem nepotkal. *Pokrčí rameny a zodpoví ji všechny otázky najednou.* Tvůj mobil jsem nenašel... *Zavrtí hlavou.* Vezmu tě domů.... Jen mi řekni kde bydlíš...Nemůžeš zůstat takhle a v takovéto zimě tady venku..

*Podívá se na Finna doširoka otevřenýma očima a polkne.* Finn....Finn... *Zamumlá pro sebe.Nikdy o něm neslyšela.* Ne,ne,já se tam dostanu sama.Já... Nechci aby Klaus věděl,kde bydlím... Já... *Spustí nohy z lavičky a polkne.* Díky za pomoc... *Čert vem mobil,musí načerpat energii a vyhledat Rose.Musí jimdát všem vědět,jak je na tom.Podlomí se jí nohy a chytne se Finna.Nadiktuje mu adresu svého domu.* Neříkejte mu nic prosím.... *Hlesne.*

Ano to jsem já.. *Kývne.*Já tě tam donesu rychle, něž tam dojdeš sama tak umrzneš.. Já mu neřeknu kde bydlíš neboj se... Jsem proti tomu co Klaus dělá... *Koukne upřímně na Katie.* Není za co... *Pokrčí rameny. Chytne jí potom co se jí podlomí nohy a vezme jí do náruče. Kývne na tu adresu kterou mu diktuje.*Ne neřeknu, slibuji... *Slíbí jí to a up. rychlostí se s ní přemístí k domu od kterého mu dala adresu.*

*Luke přišel na náměstí a podíval se kolem sebe. Všude byly ozdoby a celé město pokrýval sníh. Luke se nadšeně usmál a podíval na Cartera vedle sebe v zimním kabátu a směšné čepici. Dnešek byl nádherný den.* Zůstaneme na to slavnostní rozsvícení?

*Carter se otočil za Lukovými slovy a popřemýšlel nad jeho otázkou.* To je proč tu jsme, ne? Kvůli tomu rozsvícení. *Pak se usmál a upravil si čepici, kterou Luke bystře sledoval.* Mám něco na čepici? *Zeptal se zmateně.*

Jo. *Odpověděl Carterovi a společně se začali procházet po náměstí. Luke se zadíval na Carterovu směšnou čepici a pomalu natáhl ruku k jeho hlavě.* Jen ti to bez ní sluší víc a navíc není taková zima. *Sundal mu čepici a schválně mu rozcuchal vlasy. Luke se začal velmi červenat, když Carter chytil jeho ruku.*

*Jak držel Lukovu ruku něco si uvědomil. Měl Luka rád, ale bál se to přiznat.* Jsi si jistý, že se to dneska jen nezdobí? *Vzal Lukovi z ruky čepici a nechal Lukovu ruku spadnout podél jeho těla. Otočil se a podíval na děti na náměstí.*

Oh, jasně. Trochu jsem se zamotal. *Se zklamáním v hlase se Luke odvrátil od Cartera a díval se všude kolem jen, aby se vyhl očnímu kontaktu. Snažil se už tak dlouho říct Carterovi, že tak trochu kope za jiný tým, ale bál se co by na to Carter asi řekl. Zatím to ví jen Liv. To asi protože ona a Carter jsou jediní dva lidé, s kterými se baví.* Promiň. *Zašeptá potichu.* Tohle je pro mě hrozně težký. Slib mi, že až ti to řeknu tak se semnou nepřestaneš bavit. *A bylo to tady. Chystal se mu říct, že je gay. Normálně to nebylo to těžké, ale nechtěl Cartera ztratit. Dlouze se nadechl a zase vydechl. (Okay, tohle zvládnu. Bude to v pohodě. Soustřeď se, Luku.) Položil ruku na Carterovo rameno a zakoukal se mu do očí.* Vážně tě mám rád, ale bohužel v jiném způsobu než ty mne. Chápeš?

*Carter zapomněl všechno ostatní, co řekl a soustředil se jen na to poslední. Měl ho rád?* Myslíš jako…? *Carter se bál dokončit vlastní větu a tak jen se jen nepříjemně pousmál. Podíval se na Lukovu ruku na jeho rameni a sám se zaskočil jeho dalším pohybem. Nesetřásl jeho ruku. Jen ji uchytil do té své a nervózně se pousmál. Nemohl odtrhnout své oči od Lukových rtů a sám si přiznal, že tohle chtěl celou tu dobu.* Chápu. *A další jeho akce zaskočila jak Luka tak jeho samotného. Přitiskl své rty na Lukovi a jeho srdce mu začalo prudce být.*

*Jakmile ucítil Carterovi rty na těch svých, vše se změnilo. Kašlal na všechno ostatní a polibek prohloubil. Užíval si každého momentu a sem tam se stupidně usmíval mezitím, co si užíval Carterovi polibky. Ze začátku to byl naivní polibek, ale změnilo se to v úplně něco jiného. Byl to dravý, vášnivý a smyslný polibek a on z toho šílel. Nikdy si nepředstavoval, že by Carter uměl takhle dobře líbat a teď když to věděl nikdy se nechtěl odtrhnout. Nakonec musel, protože už mu docházel vzduch, ale jestě předtím než se odtáhl Carter ho provokativně kousl do rtu.* Možná by jsme mohli jít ke mně domů. *Zašeptal s úsměvem na rtech.*

Jo, to by bylo asi nejlepší. *Zasmál se. Odstoupil od Luka a dal si ruce do kapes. Nebyl schopný myslet pořádně. Všechno, co se právě stalo, se mu pořád přehrávalo v hlavě. Carter nikdy neměl nějak extra rád kluky. Ne tímhle způsobem. Dokud nepoznal Luka. Už pár dní potom, co se poznali, se cítil jinak. Cítil, že Luke pro něj znamená úplně něco jiného a nového. Jak už je Carter zvyklý jeho emoce si s ním hrají a zase je trochu zmatený. Snaží se potlačit ten známý pocit nevědomosti, protože věděl, že si s ním jenom jeho mysl hraje. Radši už vůbec nepřemýšlí a vydá se na cestu.* Jdeš nebo ne? *Otočí se na Luka, který pořád stojí na jednom místě.*

*Přichází na náměstí a sleduje dění kolem sebe. Moc lidí tu není tak si vydechne. Posadí se na lavičku a přemýšlí nad dnešním dnem. Vytáhne z kapsy mobil a začne hrát nějakou nudnou hru.*

*Přijde na náměstí a rozhlédne se. Nepoznává tady nikoho a je za to celkem rád, protože nemá náladu se s nikým moc zrovna bavit. Sedne si na lavičku na proti Cartrovi, podívá se na něj. Nezná ho takže mu je ukradenej*

*Odvrátí oči od hry a rozhlédne se kolem sebe. Vidí toho chlápka, který byl s Liv v Grillu a má nutkání za ním jít. On nevypadá, že bych chtěl společnost, ale Carter si nutně s někým chce promluvit. Zvedne se z lavičky a dojde až na druhou stranu ke Kolovi.* Ty jsi ten chlap, co byl včera s Liv. Odkud jí znáš? *Zeptá se a poté si dá mentální facku. Nechce být hrubý tak natáhne ruku.* Já jsem Carter. *Řekne zdvořile.*