Ulice, cesty a silnice

*Dojede do MF taxíkem a znovu slušně zaplatí za cestu.Vystoupí v ulici u náměstí a rozhlédne se kolem sebe.* (Zase doma...) *Ušklíbne se znechuceně sama pro sebe a zadívá se na displej.Měla by Katie zavolat,aby si byla jistá,že jí opravdu psal Klaus.Ztěžka polkne.Až se to dozví osazenstvo v L.A.,rozřežou jí na kousíčky.Ale Katie prostě v tomhle nechat nemohla.Prohrábne si vlasy a vydá se ulicemi směr Klausův dům.Rozhodne se to zkusit.Nikdo jiný by Katie věznit nemohl.A když,tak by jí nepsal takovou SMS.*

Já ti nevyhrožuju jen tě na to upozorňuji aby ses na to stihla připravit... *Zasměje se.*No povíme.*Koukne krátce na Katie a pak zase na cestu. Poslouchá písničky, když pak Katie mlčí, poočku na ní občas koukne a s úsměvem na tváři pokračuje v cestě.*

Jsem připravená... *Pousměje se a mrkne na něj.Zhluboka vydechne a zavrtí s úsměvem hlavou nad tím,jak zopakoval její slova.Taky na něj po očku mrkne a sešlápne mu plyn sevřením ruky v pěst.Druhou rukou je přitom mávnutím po dostatečném rozjezdu vynese do vzduchu a udrží je tam.Usměje se na Toma a zamumlá formulku,kterou je nese vítr kus cesty.Ovládání živlů není nijak těžká práce,takže jí zvládla na jedničku aniž by se byť zadýchala.*

To je moc dobře.. *Kývne s úsměvem. Potom co se mu najednou sešlápne sám plyn, tak koukne na Katie a když najednou letí, tak je trochu vyděšený. Má z toho strach může se jim cokoliv stát.* Katie toto není sranda... Neměla by jsi to dělat.. *Koukne na Katie krátce a pak zase před sebe, aby viděl kam letí. Je to nemožná věc musí se tomu začít smát. Připadá si jak Harry Potter.*

*Vidí jeho vyděšený pohled a kousne se provinile do rtu.Vyděsit ho nechtěla.Pokrčí rameny a usměje se.* Není to o nic nebezpečnější než normální jízda,zlato.... *Uvolněně se zasměje,když se začne smát on a ještě kousek je poponese po větru.Pak plynule posadí auto na silnici a pustí jeho plyn z podlahy.Usměje se na něj a zastrčí pramínek vlasů za ucho.* Už to dělat nebudu.... *Pousměje se.*

No já ti nevím, cítím se tedy bezpečněji na silnici než ve vzduchu... *Pousměje se a roztěkaně kouká kolem sebe. Potom co auto plynule zase usadí na zem tak mu je hned o něco líp a už není ani vyděšený.* To mi raději vázej až do smrti tkaničky k sobě... *Zasměje se na ni. Dál už pak řídí.*

Jak si přeješ.... Nezapomeň si je zkontrolovat. *Zasměje se nad těmi tkaničkami a uvelebí se v sedadle.Zavře oči a po chvilince usne.*

Budu si je odteď kontrolovat pořád... *Zasměje se. Plně se věnuje cestě potom co zjistí že Katie usnula. Jen se na ní občas podívá. Během jízdy poslouchá písničky.*

No nepříjemná pro ně a užitečná pro nás. Až přijdeme domů moc rád ti je ukážu. *Pokračuje v chůzi a sám přemýšlím nad těmi kouzly. Nikdy nechtěl používat kouzla proti jiné osobě, ale jde o obranu. A to je to co chce. Obránit sám sebe a svou sestru. Tohle město bylo až moc nebezpečné aby si začali hrát na normální teenagery.*

Fajn. Ako chceš.*Nakoniec dodá a chvíľu premýšľa,čo ďalej povedať. Pozoruje jedným okom Luka a potom presmeruje pohľad na svoje nohy. Pozoruje potichu svoje kroky.*Ale nezabúdaj nato,o čom sme sa bavili. Najskôr by sme ich mohli spoznať. Ako normálny,milý ľudia. Možno tie kúzla ani nebudeme potrebovať.*Pokrčí nosom a usmeje sa. Je asi až priveľmi optimistická,čo je nevídané. Nevie čím to je,ale asi ich chce naozaj spoznať.*

*Nenápadně protočí oči nad Liviným nápadem, ale jen tak aby si toho nevšimla. Nechce se přátelit s těmi pijavicemi, ale dá jim šanci.*No to aby sis už začala cvičit tu milou stránku.

Cvičiť? Veď ja som,aj som vždy bola milá.*Zamračí sa naňho a pohodí vlasmi. Vôbec to nie je pravda,ale aspoň sa tak môže tváriť.*Zvládnem to. To skôr ty. Keď ich tak veľmi nemáš rád..*Vážne sa naňho pozrie a trochu pridá do kroku. Po chvíli už stojí pred ich domom,vytiahne kľúče a otvorí. Vojde dnu,hodí tašku pri dvere a hneď mieri do obývačky.*Ale ak nechceš,nemusíš sa s nimi baviť. Spravím to kľudne aj sama.

*Rychle bez přemýšlení prochází ulicemi a vůbec nedává pozor. Dívá se na zem a když už odvrátí zrak od země jeho oči potkají světlé modré, ale pak už jen cítí, jak jeho tělo naráží do někoho jiného.* M-moc se omlouvám. Vůbec jsem nedával pozor a neviděl vás tu.

*Cítí prudký náraz a trochu klopýtne a málem padá na zem. Naštěstí to ustál a pozoruje kluka před sebou. Jeho tmavě hnědé vlasy a oříškové oči. Lukovi se hned od začátku líbí a poté uslyší hlas.* Uhm.. to je v pořádku. *Podívá se na Liv a zkoumá na, co ona myslí.*

Asi ťa počkám doma.*Pozrie sa na Luka a na toho neznámeho chlapca,ktorý ho zrazil. Aj z desiatich metrov je vidieť,ako sa naňho Luke pozerá. Pozná ten pohľad. Radšej sa od nich vzdiali.*

Doufám, že jsem ti nezkazil rande nebo něco. *Poškrábe se na zátylku a trochu se zasměje. Je nervózní, ale to on vždycky, když potká nové lidi. Snaží se moc nekoukat na kluka před sebou, ale nakonec mu oči ujedou a pořádně si prohlíží mladíka před sebou.* Já jsem Carter kdyby tě to zajímalo, ale nejspíš ne.. *Pak si začne něco mumlat.*

To byla moje sestra a já nejsem na tenhle druh věcí. *Luke pečlivě zkoumá Carter(a) očima a poté se usměje. Pomyslí na to, jak říkal Liv, že tu jsou sexy kluci a právě má před sebou živý příklad.* A moje jméno je Luke a to bylo Liv. Moc rád tě poznávám. Ty chodíš na místní střední? *Zeptá se Luke zvědavě s nadějí v hlase.*

*Rozhodla se projít a tak jde do ulic.Prochází se pomalu,na tváři má znuděný výraz,dívá se pod nohy a skoro vůbec nevnímá okolí.Ruce má v džínové bundě a vlasy na levé straně krku.*

*Vyjde z lesa a míří pomalým krokem po ulici zpět k sobě domu,kde se mu bude možná přemýšlet lépe,pokud tam nebude jeho rodina.Hlavně povedený bratr jménem Finn.Jakmile před sebou zahlédne Hayley,usměje se*Dnes mám na dívky tvého druhu obzvlášť velké štěstí*řekne,když k ní dojde dostatečně blízko*

*Když slyší známý hlas,tak pomalu zvedne hlavu a strne.Nahodí kamený výraz,aby si Klaus nevšiml toho,jak ji to zaskočilo.*Mmm...*Pokrčí jen rameny a nic neříká.Nečekala,že by ho tu mohla potkat.*

Dnes nejsi moc hovorná,co?*Pozvedne s úsměvem obočí*To je ale velká škoda.Mohla by ses trochu rozpovídat..*Vydechne*Je hezčí,když dívka mluví a usmívá se,aspoň občas...

Co bych ti tak asi mněla říkat ,Klausi...*Vydechne a pokrčí rameny.Koutky jí cuknou do úsměvu,když to dořekne.*Když myslíš...*Řekne stále se zvednutým koutkem do lehkého úsměvu."

To já nevím.Doufal jsem,že něco vymyslíš*Pokrčí rameny a usměje se,když pozvedne koutek*To je lepší*Vydechne a chvíli jí mlčky sleduje*Mám nápad...*Rozhlédne se a přejde k ní*Pozvu tě na svačinu*Chytne jí a u.r se s ní přemístí do slepé,tmavé uličky,kde je jen tak někdo neuvidí.I když se tam objeví,stále jí drží a nepouští.Kousne se do ruky a dá jí to k puse,aby do ní dostal aspoň pár kapek krve*pij,časem mi za to poděkuješ..*řekne jí a když vypije dost,odendá od ní ruku*

*Jen tak ho sleduje s pozvednutým obočím.Úsměv se jí o trochu rozšířil,když řekl,že je to tak lepší.*Svačinu? Co?,*Ptá se tak nějak udiveně.Když se s nim ocitne v nějaký uličce,tak se po ní rozhlédne,nečekala,že do ní bude cpát svou krev a tak něco spolkla.*Cože?*Zamumlá,když odendá ruku a pak jí to dojde.* Ne...To neuděláš Klausi...si vážně magor...*Zašeptá překvapeně,trochu se jí třese hlas.Chce utéct.Cukne sebou,aby se od něj dostala a pak se rozběhne rychle pryč z uličky.*

Kdo mě zastaví?*Zeptá se jí a musí se usmát nad tím,jak se snaží utéct pryč.Chvíli jí nechá,aby se dostala na kraj uličky.Potom se k ní u.r přemístí a jednoduše jí zlomí vaz.Potom jí stáhne zpátky do té uličky,aby jí nikdo neviděl a opře se tam o stěnu s rukama založenýma na hrudi.Rozhodl se počkat,až se vzbudí a dát si s ní slíbenou svačinu.On sám už by si někoho dal*