Ulice, cesty a silnice

*Dosť rýchlym krokom mieri k hotelu,kde sa aj po chvíli dostaví. Prejde do svojej izby,kde sa hodí na posteľ a len tam tak bezcieľne leží,pozoruje strop.*

*Tak nějak se uklidní,ani přece neví co jí udělal,ale stačilo mu jen to syknutí a to slovo : debil .Rozhodl se,že si teda s Klausem promluví.*

kód:

Ahoj,Klausi...Potřeboval bych si s tebou promluvit.E

*Napíše a odešle.Zhluboka se nadechne a podívá se kolem sebe.*

*Přečte si smsku.Zvedne se a jde na adresu,kterou mu napsal Klaus.Pomalu přemýšlí,jak by se o tom mohl dozvědět.Občas koukne na lidi kolem sebe,aby do nich nenarazil.*

*Usměje se nad tím,jak nazvala jeho sledování,ale nekomentuje to.Dál už beze slov míří ulicí směr hotel,aby pak mohl jít domu zbavit se Erika a nastěhovat si tam Emmu,když na ní musí dávat kvůli dítěti pozor*

*Pozoruje ho při tom,jak jí nese a na tváři se jí usadim bůh ví proč spokojený úsměv.To,že na její slova reagoval jen úsměvem jí z nějakého důvodu potěšilo,aniž by se zamyslela nad důvodem.Někdy prostě nemusí být k něčemu důvod.Nenápadně mu položí druhou ruku na krk a pak ho pohladí rukou,kterou se ho celou dobu držela, ve vlasech v zátylku.Je to buď anebo.Zadívá se na něj.*

*Dívá se před sebe na cestu a když ho pohladí po zátylku,polkne.Kdyby nevěděl o tom dítěti,položí jí,něco nehezkého řekne a odejde.Díky tomu,že o tom ví a Maddoxovi plně důvěřuje,jde s ní dál a nijak na to nereaguje.Třeba jí časem dojde,že její snahy jsou zbytečné a jeho prostě jen tak někdo nedostane.Dojde s ní před hotel a zadívá se na něho.*Jaký máš číslo??*Koukne na Emmu*

*Povzdychne si trochu po té nereakci a sama sobě ai slíbí,že to bylo naposledy.Střelí po něm očima potom,co na ní promluví a všimne si,že stojí před hotelem.* Dojdu si do pokoje sama.... *Odpoví mu a zašklebí se,když při pokusu o výskok z jeho rukou pohne páteří.* Stotři.... *Zamumlá a ošije se.Už jí ta hra na dobrodružství přestala bavit.*

*Rozhodla se,že se dojde na Klause podívat,protože se ji dlouho neozval,no ani nemá jak,ale kdyby chtěl,tak ji najde.Jde pomalu a dívá se kolem sebe.*

*Zrovna se vrací z lesa,když jí začne zvonit telefon.Spěšně ho vytáhne z kapsy a zvedne překvapeně obočí nad volajícím.Přijme hovor a na tváři se jí rozlije úsměv.* Maddoxi,co se stalo? *Ozve se mi měkce do telefonu.Přijde jí zvláštní,že by volal jen tak.*

Samozřejmě,že ti můžu pomoci.O co se jedná? *Zastaví se v chůzi a rozhlédne se kolem sebe,aby se zorientovala.Neviděla Maddoxe už dlouho,o to více je překvapena,že jí volá a žádá jí o pomoc.Vydá se pomalým krokem směrem ke svému domu a přitom sleduje cestu před sebou.*

*Zeširoka se usměje a ačkoliv jí Maddox nevidí,přikývne na jeho slova.Má štěstí,že je MF malé město.Najít toho Niklause nebude problém.* Buď bez starostí,Maddoxi.Vlastně v Mystic Falls bydlím pár dní.Pokusím se ho najít a postarám se o to,aby bylo všechno v pořádku.Můžeš se na mě spolehnout. *Odpoví mu zase měkce a odmlčí se.Zapamatuje si popis Klausova domu a ostře se nadechne.* Chceš abych tě informovala,kdyby bylo něco v nepořádku? *Zeptá se ho nakonec a zastaví se u lavičky,na kterou se posadí.* A mám za ním jít hned,aby o mně věděl? *Zvedne tázavě obočí.*

Fajn,fajn....buď bez obav.Ano,zjistila jsem,že je to tu malé a všichni všechny znají.Hned se za ním tedy vydám a pak ti napíšu zprávu.Můžeš být v klidu. *Široce se usměje a rozejde se k domu,jaký ji Maddox popsal.* Kdy se vrátíš? *Zeptá se ho,aniž by si uvědomila,jak různě to může vyznít.Dojde jí to poté,co to vysloví.Protočí oči a prohrábne si vlasy.* Totiž vlastně mi do toho nic není.... Ozvu se ti.Toho rádoby čaroděje zvládnu levou,zadní. *Usměje se mile do prostoru před sebou.*

To je maličkost,Maddoxi.Není třeba nějakého vděku,vážně.... *Usmívá se i hlasem,když mu odpovídá.* Dobře... dej mi vědět,až se vrátíš.Mohli bychom zajít na skleničku.Dlouho jsem tě neviděla.Pokud nebudeš mít moc práce.... *Dodá hned,aby se mu nevnucovala.Nad jeho dalšími slovy se zvonivě zasměje.* Neměla jsem žádné plány,takže buď vážně v klidu.Postarám se o toho Niklause. *Usměje se a vydechne.* Je to všechno,cos mi chtěl ? *Zeptá se ho.Ne,že by chtěla přerušit jejich rozhovor,ale sám říkal,že má něco na práci,tak ho nechce zdržovat.*

Maddoxi znáš mě,nikdy bych ti nedokázala říct ne.Tedy...Nikdy bych se nevykašlala na jakoukoliv pomoc,komukoliv,kdo mě požádá. *Pronese s pohledem zapichnutým před sebe a pokračuje k domu Klause.* Skvělé,budu se opravdu moc těšit,Madde.Taky jsem tě dlouho neviděla.....A ráda to napravím.... *Poslední věta patřila spíš ji,než jemu.* Okay,užij si let a buď opatrný.Těším se na tvůj návrat,Maddoxi.Zatím.... *Rozloučí se s ním s úsměvem,který se jim odráží v hlase a zavěsí.Telefon schová do kapsy,upraví se a dojde ke Klausovi domů.*[/color][/color]

*Přijde do ulic a prohlédne si kolemjdoucí.Zastaví jednoho chlápka a ovlivní ho,aby mu sehnal mobil a odnesl na jeho adresu k večerní hodině.Když mu to na to chlápek kývne a odejde.Rozejde se spokojeně dál a najde nějakou dívku.Tu ovlivní k tomu,aby brzy ráno přišla na jeho adresu.Potřebuje kvůli Emmalyn služku,aby jí nemusel obsluhovat on.Když má nejdůležitější zařízené,prostě se jen prochází po ulici*

*V hoteli sa začína dosť nudiť tak sa rozhodne,že sa vyberie na prechádzku. Vážne by tu mala spoznať niekoho nového. Niekoho s kým by si mohla aj vyraziť. Oblečie sa do niečoho,čím by mohla zaujať ( https://scstylecaster.files.wordpress.com/2014/11/x26369.jpg ) a vyberie sa do ulíc. Rýchlym krokom prejde cez ulicu a pozoruje ľudí,ktorí sa tu prechádzajú. Stále sa len niekam ponáhľajú,toto nikdy nepochopí. Neďaleko oproti nej zbadá známu postavu,ale nadšená z toho nie je.*Robíš si srandu?*Povie si potichu pre seba,prevráti očami. Radšej sa tvári,že ho nevidí.*

*Všimne si Sary a koukne na ní s úsměvem,i přesto,že ona dělá,že ho nevidí.Zrychlí krok a rozejde se k ní,dlouho už jí neviděl.*Zdravím..*Pozdraví jí,když k ní konečně dojde*Dlouho jsme se neviděli.Už jsem si začínal myslet,že jsi se odstěhovala pryč z města...

*Zastaví sa,keď počuje Klausov hlas a mierne si povzdychne. Otočí sa k nemu a zľahka nadvihne obočie.*Prečo na mňa vôbec rozprávaš?*Nechápavo zavrtí hlavou. Ešte pred pár dňami ju chcel zabiť,dobre,že ju nezadusil. A teraz sa tu objaví s milým,nevinným úsmevom na tvári. Prečo sa pri nej vôbec zastavuje?*Vážne sa nemáme o čom baviť.*Pokrúti hlavou a drží si od neho mierny odstup. Nie,žeby sa bála,to len tak pre istotu.*Nie,nie,to v pláne naozaj nemám. Ale myslím,že tebe by dlhší výlet niekam pomimo nezaškodil.*Povie s milým úsmevom,mávne mu na rozlúčku a ide od neho preč. Bola by veľmi rada,keby odišiel. Aspoň by mohla viac v kľude spávať.*

*Rozpřáhne s úsměvem ruce a zase je vrátí zpět k těluOpravdu??A já měl za to,že jsem slyšel u sebe doma něco jiného.*Vydechne*Řekla jsi,že jsme spolu neskončily a pak už ses neozvala.Mám v tom trochu zmatky....**Prohlédne si jí od shora dolu a zavrtí hlavou nad tím výletem*Já rozhodně nikam neodjíždím,lásko...Takže budeš muset ty,pokud se mě chceš zbavit.Tady mě budeš vídat často a když si to nepřeješ..*Sleduje jí,jak odchází pryč*

*Chvíľu je ticho a iba naprázdno otvorí ústa,vlastne nevie,čo mu má na toto povedať. V podstate má aj pravdu.*Nie,neskončili. No nechcem si kaziť tento pekný deň. Choď otravovať niekoho iného,dobre?*Usmeje sa naňho čo najprívetivejšie. Až ju z toho zabolia líca. Je pravda,že proti Klausovi ešte nič nemá. Nevie čo podniknúť.*Povedz mi tak znovu a si mŕtvy.*Povie s ľahkým úsmevom.*Vymyslím niečo,aby som toto..*Poukáže na neho celého.*Nemusela stále stretávať.*Žmurkne naňho a pokračuje v ceste.*

Ty si nechceš kazit den*Přikývne s úsměvem*Mrtvý??Já?*Pozvedne pobaveně obočí*Víš co dokážu a přesto mi vyhrožuješ??*Zeptá se jí s pobaveným výrazem*Tak s tím něco udělej..Já ti v tom pomáhat nebudu*Usměje se*Mě se jenom tak nezbavíš,pokud z tohoto města neodjedeš někam pryč..*Vydechne a znovu si jí prohlédne,aby jí nekoukal pořád jen na obličej*

Áno,ty.*Prikývne a pozoruje jeho pobavený výraz.*Ty si naozaj veľmi veríš. A to čo dokážeš? Ešte som nemala šancu zistiť,čo "dokážeš".*Naznačí úvodzovky pri poslednom slove a uchechtne sa. Všetko jej to príde ako len reči. Nepríde jej taký zákerný a zlý,ako jej hovoril Kol. Fajn,už sa mu stihla dostať pod ruky a nebolo to práve príjemné,ale to nič nebolo.*Prestaň sa snažiť ma vyhnať. Neodchádzam.*Pokrúti hlavou a prejde späť rýchlo k nemu. Dosť nepríjemne sa jej s ním rozpráva,keď sú od seba tak ďaleko.*

Zdálo se ti v domě málo??*Pozvedne obočí a úsměv ze rtů mu náhle zmizí*Já tě nevyháním,to ty mě nechceš vídat*Usměje se trochu*A když nad tím tak přemýšlím,mohl bych ti pomoct s tím,abys mě přestala vídat*Napadne ho během chvíle a chytne jí pod pasem,díky čemuž jí zvedne ze země.Potom se s ní u.r přemístí do lesa*

*Vydá se pěšky od domu Klause k sobě domů.Musí se ozvat Aně, přemýšlí chvíli jestli jí má volat nebo psát. Nakonec vytáhne mobil z kapse a vytočí číslo na Anu. Doufá jen že bude moci jít s ním teď.Rád by si s ní popovídal a někde poseděl.Zatím co mobil zvoní tak pokračuje dál ulicemi ke svému domu.*

*Jak Ana přijme hovor tak chvíli mlčí než promluví.Myslel si že už to nezvedne.*Ahoj Anastasie, tady Maddox.*Ozve se ji nakonec o něco mileji do mobilu.*Ehm..*Odkašle si a trochu znervózní.*Máš teď čas?*Zeptá se prostě nakonec a nijak tu otázku neomílá.*